Moje první zavážecí loďka

Jednoho dne, opět sedíc u mé oblíbené řeky Vltavy, koukám, jako již několikrát, na druhý břeh, který je vzdálen cca 150m, jak se tam v té dálce mrskají velké ryby, a přemýšlím, jak bych k nim dostal svoje nástrahy. Dohodit se tam nedá, cesta tam vede jen na kole a s tím svým vším vercajkem by to byla děsná otročina se tam dostat. Napadlo mě, že bych tam ty nástrahy mohl dovést, a to pomocí zavážecí loďky.

Když jsem se ale podíval na internetu na ceny takových lodiček, řekl jsem si, že jim prostě ty prachy za to nedám a zrodil se nápad postavit si takovou zavážecí loďku sám. Vzpomněl jsem si na svoje modelářské mládí (lodičky z polystyrenu s motůrkem a plochou baterií na 4,5V) a bylo „vymalováno“ - jal jsem se hledat nějaké informace. Po týdnu hledání návodu v různých diskusních fórech jsem pochopil, že na takovou lodičku mnoho návodů není, a že si holt budu muset poradit sám. Rozhodl jsem se, že pro českého šikovného rybáře napíšu takový návod, abych to takovým rybářským nadšencům, jako jsem já, třeba trochu ulehčil a třeba zas oni se na oplátku podělí se mnou o svoje „know-how“ ze svých staveb podobných rybářských modelů.

Na úvod musím podoktnout, že vůbec nejsem žádný lodní ani jiný modelář a že všechno, co budu dál popisovat, jsou moje vlastní (dobré/špatné) nápady, nebo zkušenosti modelářů z českých diskusních fór.

Cílem tedy bude postavit rc (rádiově řízený) model zavážecí loďky, která uveze a dopraví na určené místo cca 2kg návnady (krmení), bude umět dovést na místo dva návazce, které bude nezávisle odhazovat (oba na stejné místo nebo každý zvlášť – nejdřív odhodí jeden návazec a o kus dál druhý) a potom bude umět za sebou tahat odhozový sonar (taková ta žlutá kačenka, jak tomu kusu co se odhazuje já říkám), který vlastním.

Po dalším týdnu hledání informací, jsem se rozhodl, že loď bude typu katamarán (dva plováky), neměla by být moc velká (chtěl jsem 300x500x150mm) loď bude dvoumotorová bez kormidla (řízená jen tahem motorů) a dám na radu pana Zumy z prodejny Pecka modelář v Praze v ulici Karolíny Světlé tímto bych chtěl tomuto milému člověku moc poděkovat za jeho trpělivost nad mými stupidními dotazy a loď osadím takto:

Baterie
            Výrobce Shimatsu, zakoupeno v GM electronic www.gme.cz
            2x olověný akumulátor 12V s kapacitou 4,5Ah v každém z plováků jeden
            Hmotnost jednoho aku je 1,35kg
            rozměry 101x90x70 mm

Motory
            2x POWER 755/40
            Hmotnost: 286 g
            Provozní napětí: 12-18 V
            Průměr: 47 mm
            Počet článků: 10-15
            Délka: 83 mm

To ostatní na začátek nebylo potřeba vědět. Musel jsem jen vědět, jaká bude +- hmotnost té loďky, abych mohl navrhnout velikost plováků.

Hmotnost Loďky

Počítání hmotnosti lodi nebylo nijak drastické, baterie 2,7kg + motory cca 0,6kg+ váha trupu lodi (to jsem odhadl) 1kg a 2kg krmení. Celkem i s nějakou rezervou to byla hmotnost 6,5 kg. Měl jsem tedy váhu a začal jsem zkoušet postavit první prototyp kopyta (tvar lodi z polystyrenu, který budu následně laminovat). První problém byl, čím nařezat ten polystyren. Pochopil jsem, že odlamovací nůž nebo různé druhy pilek nebude to pravé ořechové a tak jsem si postavil odporovou řezačku na polystyren. Jako zdroj proudu jsem použil starý 200w zdroj z PC, protože jsem v sobotu v Kralupech nic jiného nesehnal, tak jako odporový drát dobře posloužila struna na do kráječe na knedlíky (zakoupena v železářství) a ono to fungovalo (první úspěch při stavbě lodičky) Na obrázku 

 

je můj první výtvor i s domorobo řezačkou, pravda jen pokusný, na kterém jsem zkoušel, jaký bude mít loďka ponor. Po položení prototypu do 200 litrového sudu s vodou a zatížení 6,5kg olova jsem k mému překvapení zjistil, že loďka bez mrknutí oka zmizela celá pod vodou. Ponor měla TOTÁLNÍ. Pochopil jsem, že tudy cesta nevede a uchýlil jsem se k matematickým výpočtům. Věděl jsem, že na jeden plovák musí být zatížení 3,25kg a tudíž objem toho plováku musí být minimálně 3250 cm krychlových, aby se loď nepotopila. Vyšlo mi, že ten plovák musí mít velikost cca 8x42x14 cm. Výsledný tvar plováku byl 7,5-9,5x14x42, po zaoblení přední části viz obrázek byl při zátěži 3,25kg  ponor 11 cm a 3cm koukal plovák nad hladinu.

To byl velký úspěch a já jsem mohl dál pokračovat. Základní tvar loďky byl tedy dán. Oproti původnímu rozměru 30x50 jsem základní rozměr musel zvětšit na 36x54, protože komora na vyklápění návnady/návazců (bude uprostřed loďky) při rozměru plováku 9,5cm (vnitřní rozměr) mi vycházela na šířku 10cm (bude podélně půlená), což se mi moc nelíbilo. Rozměr komory na vyklápění jsem zvětšil na 14x26 cm.

Poté, co se můj první prototyp potopil, řekl jsem si, že Archimédes by se asi obracel v hrobu, kdyby viděl mojí marnou snahu a tak jsem se jal počítat výtlak a ponor jednoho plováku. Spočítal jsem, že na výtlak 4 kg (3cm by měl koukat nad hladinu) bude muset být plovák o velikosti 50x14x7,5-9. Vyrobil jsem tedy jeden plovák o vypočítaných rozměrech a prakticky vyzkoušel v sudu. Světe div se – plovák plaval a k mé spokojenosti měl i správný ponor cca 3cm nad hladinu.

Po této praktické zkoušce jsem začal stavět celý spodek z polystyrenu. Na plováky jsem použil normální 10cm polystyren (bílá barva) a na vršek jsem požil extrudovaný 4cm. Pro lepení polystyrenu jsem použil UHU pur lepidlo (funguje fakt dobře) ale musí se dodržet pracovní postup, natřít jednu stranu, přitisknout k sobě a hned odtrhnout a čekat vždy alespoň 10min než to lepidlo zavadne! Poté, co jsem slepil oba plováky k základně, lehce jsem přebrousil ten polystyren (obyčejným smirkovým papírem s hrubostí 400). Při tom broušení je dobré všechny ostré hrany zakulatit (pokud to jde), protože při následném laminování se ostré hrany opravdu špatně laminují (vznikají tam bubliny a špatně se to opravuje – moje vlastní zkušenost :-(( ).

Když už bylo „kopyto“ hotovo, olepil jsem jej lepící páskou. Olepit kopyto páskou je dobré udělat proto, že se pak lépe polystyrenové kopyto odděluje od hotového trupu. Je dobré použít barevnou (takovou tu světle hnědožlutou), protože:

Při olepování na bílý polystyren vidíte, kde to ještě není olepeno :-)

Při následném laminování je krásně vidět, kde je tkanina dobře nasycena Letoxitem a kde je ještě potřeba přidat.

Sice jsem se někde v diskusi dočetl, že varhánky (zmuchlaniny, překlady) z té pásky pro laminování nevadí, ale nevěřte tomu –VADÍ. Snažte se to neudělat jako já a vyvarujte se těch varhánků – při laminování to dělá problém, dělají se kolem těch varhánků vzduchové bubliny a pak se to musí brousit a vyrovnávat. Prostě se snažte to udělat co nejhladší.

Začínám laminovat

Pro laminování jsem použil dvousložkové epoxidové lepidlo LETOXIT na doporučení prodavače z prodejny Pecka modelář (tam také zakoupil). Pro laminování budeme potřebovat toto:

LETOXIT – dvousložkové epoxidové lepidlo (od Pecka modelář). Teď už vím, že je lepší koupit 1kg balení – je to levnější – než jako já koupil 3 malá 200g balení (200g pryskyřice + 80g tužidla) a stejně jsem pak dokupoval to 1kg balení. Na takovouto loď je toho potřeba docela dost.

Tkaninu na laminování – já jsem použil 3 kusy 110g (2x1 m) a jeden kus 300g
Obyčejné štětce – doporučuji 2-3cm široké U štětců jsem zkrátil délku chlupů na polovinu (lépe se s nimi „Ťupá“ – tolik se neohýbají).
Dvě injekční stříkačky 200ml a 5ml – stříkačky jsem použil na míchání dvousložkového lepidla. Lepidlo se míchá v objemovém poměru 100:44 a ty stříkačky na odměření byly nejlepší.
Aceton – na vymývání štětců a všeho, co jsem „zaprasil“.
Nádobky na míchání – nejlepší jsou kelímky od jogurtů bílé (v bílých je krásně vidět jestli se ty dvě složky promíchaly).
Míchadlo – kousek dřívka.
OSTRÉ ale opravdu ostré nůžky na stříhání. Já použil chirurgické. Musíte jednak nastříhat potřebné kousky, které pak laminujete ale hlavně je občas potřeba na tom modelu „nastřihnout“ hlavně rohy a oblé tvary a to bez ostrých nůžek prostě neuděláte.
Gumové rukavice (takové ty chirurgické – mají v lékárně či drogerii).
Kelímek na aceton

Stříhání tkaniny
Před vlastním laminováním je dobré si nastříhat vhodné kusy tkaniny (během laminování se pak nemusíte zdržovat se stříháním) pokud možno co největší aby tam nebylo moc překryvů (deformuje to výsledný tvar trupu). Ke stříhání jsou opravdu nezbytně NUTNÉ ostré nůžky. Pokud jsou nůžky tupé, tkanina se třepí a špatně se s ní pracuje. Stříhat látku je dobré v 45 stupních na skladbu vláken. Nastříhané kousky se pak netřepí a věřte mi, že se pak vyhnete problémům při laminování s různými otřepy, nevytahují se vám jednotlivá vlákna tkaniny atd. Na obrázku je vidět vystřižený kosočtverec z kusu tkaniny v 45 stupních.
Fixace kopyta
Protože je občas nutné zatlačit na štětec, je též dobré kopyto nějak „zafixovat“ do nějakého stojanu, aby se při laminování neposouvalo. V mém případě vzhledem k tvaru kopyta jsem položil kopyto plováky nahoru a kousky prkýnek zafixoval k pracovnímu stolu. Na obrázku je už kopyto po druhém laminování.

Vlastní laminování

Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nelaminoval, rozmíchal jsem si pomocí injekčních stříkaček (5ml tužidlo 200ml pryskyřice) malé množství Letoxitu v poměru 200ml pryskyřice a 88ml tužidla což se ukázalo jako dobré množství (nebyl jsem tak rychlý jako zkušený „laminátor“), než směs začala tuhnout. Nanášení lepidla bylo celkem v pohodě, musel jsem si jen dát pozor, aby se tkanina všude nasákla lepidlem, což bylo hezky vidět proti barevné lepicí pásce. Před laminováním (první vrstva mi trvala cca 3 hodiny) je dobré mít připraveno několik štětců, protože v průběhu laminování lepidlo zasychá na štětci (cca po hodině) a pak se s tím štětcem špatně pracuje. Vždy když už je štětec na natírání moc „tuhý“, hodím ho do plechovky s acetonem a vezmu si nový čistý. Štětce se po laminování dají vyprat a použít pro další vrstvu. Laminoval jsem vždy po jedné vrstvě až na vrstvu 3 a 4. Na první až třetí vrstvu jsem použil 110g tkaninu, na čtvrtou 300g a na pátou a šestou opět 110g tkaninu.

 


Po týdnu (laminoval jsem jen po práci) je na kopytu šest vrstev a teď přijde první mezník ve stavbě mého "díla" a to vyloupnutí polotovaru spodku modelu z kopyta. Přemýšlel jsem, jak dostat ten polystyren ven z takovéhoto tvaru a po různých pokusech s vyřezáním pomocí planžetového odlamovacího nože až po vrtačku s velkým vrtákem jsem zjistil, že nejjednodušší je prořezat planžetovým nožem z vrchu polystyrenové kopyto tak do hloubky 5 cm na několika místech a na kopyto normálně z plechovky nalít aceton. Vypadalo to, jako když "Návštěvnící" vařili amarouny, ale ve finále to šlo nad očekávání dobře. Spotřeboval jsem cca 0,5l acetonu a kupodivu ani to moc nesmrdělo.

 

Po pěti minutách, se všechen polystyren rozpustil a na dně skořepiny modelu zbyla pouze taková růžová kaše, kterou jsem sebral včetně lepící pásky jako pytel, a vše najednou vyndal a vyhodil do koše. To, co zbylo po vyndání rozpuštěného polystyrenu, mě opravdu nadchlo viz následující obrázky. Pokračování v následující kapitole ...